ANDSKÉ LODĚ:

Lamy – zvířata u nás známá většinou jen luštitelům křížovek
jako „bezhrbý velbloud na čtyři“ hrála výraznou roli
v prekolumbovských kulturách
jihoamerických velehor a v mnoha ohledech neztratila svůj význam ani později.
Pro přepravu jakýchkoli nákladů v Andách byli tito sudokopytníci
až do rozvoje automobilové dopravy tak nenahraditelní, že získali přídomek,
jenž dal název i tomuto článku...

obrázek

Lamy jsou opravdu blízcí příbuzní velbloudů,
s nimiž mají společné některé unikátní anatomické a fyziologické znaky
stejně jako třeba skutečnost, že jsou to mimochodníci
(při chůzi zdvihají najednou obě nohy na jedné straně těla), nebo
že rády (a velmi přesně) plivou.
Jsou to zvířata výborně přizpůsobená vysokohorskému prostředí,
která se spokojí s nepříliš kvalitní pastvou a vydrží dost
dlouho bez vody.
Jejich domestikace proběhla už velmi dávno.
Podle archeologických nálezů byly lamy domácími zvířaty
již nejméně v polovině třetího tisíciletí př. n. l., některé odhady
však sahají ještě alespoň o, tisíc let hlouběji proti
proudu času.
Na rozdíl od některých jiných domácích zvířat víme v případě
lam zcela přesně, z jakých divokých předků pocházejí,
neboť tyto divoké lamy stále ještě žijí ve volné přírodě.
Existují ve dvou druzích – daleko hojnější guanako žije od nížin
až do nadmořských výšek kolem 4800 m a vyskytuje se od jižního Peru
až po východní Argentinu.
Vikuňa je daleko vzácnější, menší, s mnohem jemnější srstí
a je vázána pouze na vysokohorské prostředí – žije v Andách
na náhorních rovinách od 3500 m n. m. výše.
Také domácí lamy tvoří dva základní typy, které se pak ještě
dále dělí zejména podle délky a kvality srsti.
Nejběžnější je lama krotká, která vznikla domestikací guanaka.
Druhým základním typem domácí lamy je tzv. alpaka s mimořádně
kvalitní jemnou vlnou.
O jejím původu není dodnes jasno, možná, že jde o křížence
již zdomácnělé lamy s divokou vikuňou.
Zatímco alpaky se chovaly vždy jen na srst, lamy krotké
dokázali indiáni využívat nejrůznějším způsobem zaživa i po smrti.
Samozřejmě používali i jejich vlnu, ale kromě ní také maso, kůži,
kosti (na výrobu různých nástrojů) i trus (na topení a jako hnojivo).

obrázek

Zcela zásadní bylo jejich využití jako soumarů, neboť
andští indiáni neznali kolo.
Lamy však neunesou mnoho, nanejvýš 50 kg, proto se také nikdy
nestaly jezdeckými zvířaty.
I když na rovině umí lama na kratší vzdálenost běžet rychleji
než kůň, ve vysokohorském terénu zvládne ujít s nákladem
jen asi 10–20 km za den, což však plně korespondovalo
s možnostmi lidí.
A tak křižovaly Andy po inckých cestách nekonečné karavany lam,
přepravující vše, co bylo potřeba – potraviny, nejrůznější
zboží, stavební materiál, vodu.
Dnes sice na mnoho míst dojedou náklaďáky,
ale pro venkovany zůstaly lamy pořád důležitým
hospodářským zvířetem – právě v Peru žije
jejich největší populace na světě,
která čítá přes milion jedinců.
Je pochopitelné, že zvíře tak významné pro fungování
celé společnosti figurovalo i v různých náboženských obřadech
a vstoupilo do řady mýtů a legend.
Při některých ceremoniálech byly lamy obětovány – pro tyto účely
byla vyhrazena zvláštní skupina zvířat,
jež se nepoužívala na nic jiného.
Pro nejvýznamnější obřady byly potřeba lamy, které byly
buď celé bílé, nebo celé černé.
Velekněz otevřel hruď takového zvířete zlatým obřadním nožem tumi
a rukama vyjmul ještě tepající srdce, po něm plíce
a další vnitřnosti, z nichž pak věštil budoucnost.
Nakonec bylo celé obětované zvíře i s vnitřnostmi spáleno.
V mnoha inckých hrobech se našly malé sošky lam,
které se tam vkládaly při pohřbu zřejmě jako oběť bohům,
jež měla zajistit plodnost stád.

obrázek

Lamy vystupují i v inckém mýtu o potopě,
kterou bohové seslali na lidi za jejich špatné chování.
Dva bratři si jednoho dne všimli,
že se jejich lamy chovají podivným způsobem a dívají se
pořád k nebi. Zeptali se jich, proč to dělají,
a lamy jim odpověděly, že jim hvězdy řekly o velké potopě,
která se blíží. Bratři svým lamám uvěřili,
a proto se s celými svými rodinami i stády odebrali
vysoko do hor a ukryli se tam v jeskyni na úbočí hory nejvyšší.
Pak začalo pršet a pršelo čtyři měsíce a čtyři dny.
Když déšť skončil a voda opadla, oba bratři
se svými rodinami znovu zalidnili svět. A lamy prý od té doby
žijí vysoko v horách, v bezpečí před vodou
a nedaleko hvězd, jimž jsou stále vděčné,
že je před potopou varovaly.

Napsal : Jaroslav Hofmann, Země světa, leden 2009
Země světa - původní članek

Z P Ě T

NAVRCHOLU.cz